Můj příběh

Baví mě nacházet jednoduché a mnohdy i zábavné cesty k udržitelnému způsobu života. Miluji spojení minimalismu a jednoduchosti a baví mě inspirovat lidí k změnám, tak aby krůček po krůčku do svého života přinesli radost, hojnost a žili svůj život v souladu s přírodou.

 

 

Jsem nadšená minimalistka a propagátorka udržitelného způsobu života v souladu s přírodou. Žiju ve víru velkoměsta a i přes to žiju život s lehkostí, jednoduše a zároveň udržitelně, nejlíp jak to teď umím. Ušla jsem kus cesty k zminimalizování si života ke štěstí, svobodě a hojnosti. V mém životě mají prostor pouze věci, které využívám nebo mi dělají radost. Naplňuje mě, když věci mají své využití a proto, ty nepotřebné posílám s nadšením dál.
Myšlenky minimalismu, jednoduchosti a udržitelnosti denně propojuji s každodenními činnostmi v domácnosti, péči o sebe, svou rodinu a naše zdraví.   Vyrábím si domácí potraviny, využívám všeho, co nám příroda nabízí v jednotlivých ročních obdobích a zajímám se o to, odkud to, co nakupuji pochází.
Žiji udržitelně v pohodě a s radostí!

Ale, před pár lety to takové růžové nebylo.

Vždy mi byly myšlenky ekologie a minimalismu blízké, ale musím se přiznat, že začít je aplikovat v běžném životě, byl pro mě celkem oříšek. Odhodlaní tam bylo, ale jelikož člověk je tvor líný (a o mně to platí dvojnásob) a navíc toho, co jsem chtěla změnit, bylo spousta, začátky byly pro mě náročné a hodně pomalé. Nejhorší na tom všem bylo, že jsem přesně věděla, co chci dělat, jak chci, aby to u mě doma vypadalo, ale nevěděla jsem JAK ZAČÍT? S ČÍM? KDY?

Čím víc jsem chtěla, tím to šlo pomaleji. I taková banalita jako vytvoření zvyku nošení látkových tašek a pytlíků na nákup mně dala zabrat. Nákupy jsem vždy řešila rychle cestou z práce a na pytlíky jsem si vzpomněla až v obchodě o bezobalovém nakupování raději neříkám nic – tiše jsem záviděla kamarádce, která obchod měla přes ulici – pro mě to znamenalo výlet přes půlku Prahy a pro sobotní dopoledne vždy byly lepší plány.

Výrobu vlastních potravin jsem při práci vždy odkládala na "NĚKDY až budu mít čas". Neuměla jsem si představit, kdy mám péct chleba, nebo dělat domácí jogurty, když chodím z práce domů o půl 7, abych nemusela být vzhůru do 3 do rána.  Tehdy jsem byla ráda, když jsem občas stihla uvařit večeři.

A jelikož nešlo všechno změnit najednou, měla jsem pocit, že dělám všechno špatně a tak, jak to vůbec nechci. Propadl mě pocit frustrace a nespokojenosti, že nežiju v souladu s tím, co považuji za správné. Nevěděla jsem, jak tu změnu uchopit a účinně zavést do svého života a chodu naší domácnosti. Informací bylo tolik, valilo se to na mě ze všech stran, až jsem se v tom ztratila.

Navíc u nás doma mnou ohlašované změny také velkou podporu nezískaly, nestačilo tedy jen překonat vlastní naučené chodníčky, ale také postupně ukazovat mé drahé polovičce, jak lze žít život jinak, líp, jednodušeji a šetrněji k přírodě.

Zlom přišel v okamžiku, kdy jsem tak trochu neplánovaně otěhotněla a v práci trochu polevila. V tomto období jsem začala zkoušet a vymýšlet, co a jak lze nejlíp aplikovat do života tak, aby to opravdu fungovalo a nebyl z toho jenom jednorázový úspěch. K změně myšlení mě přinutila těhotenská cukrovka. Její diagnostikování mě zaskočilo, navenek jsem neměla žádné potíže, ale uvědomila jsem si, že musím udělat změnu jídelníčku, když už ne kvůli sobě, tak aspoň pro toho malého andílka.

Já, která jsem předtím trávila celé dny u počítače s prací a o domácnosti jsem tak nějak tušila, že ji mám, ale velkou pozornost ode mně nikdy nedostávala, protože na ní nikdy nezbyl čas, o vaření nemluvě, jsem začala péct domácí chléb, dělat si domácí jogurty, zajímat se o jídlo a jeho vliv na organismus v závislosti na ročních obdobích a pěstovat si bylinky na balkóně. V tomto období jsem si vybudovala návyky, které praktikuji dodnes, tak aby mi tyto činnosti zabíraly co nejmíň času, nebyla jsem z nich ve stresu a přinášely mi pořád radost.

Během těhotenství jsem navíc objevila swapování a úplně jsem tomuto životnímu stylu propadla. Nikdy mě nebavilo bezduché nakupování a trávení času v obchoďácích, milé setkání u výměny věcí mě, ale baví neskutečně. Pomocí swapů jsem byla schopna se zbavit mnoha věcí, které jsem jen tak jednoduše neuměla vyhodit a povedlo se mi zminimalizovat si svůj život ke štěstí. Zůstaly mi doma věci, které potřebuji nebo mi dělají radost. Díky swapování jsem si taky pořídila téměř celou výbavičku pro miminko.

Jak jsem postupně do života zaváděla změny, měla jsem radost ze sebe i z toho, jakým způsobem žiju. Vše mi do sebe, zapadalo jako skládačka a já si uvědomila, že vše kolem nás - to co jíme, to čím i kým jsme obklopeni i způsob, jakým přistupujeme k přírodě a zdrojům, které máme i k svému času, je energie. A jakou energii světu kolem nás odevzdáme, taká se nám vrátí a takový ten náš svět bude.

Já už jsem ušla kus cesty k tomu, aby můj život nebyl jenom shluk návyků konzumní společnosti, které na nás koukají ze všech stran a neúprosně se na nás lepí. Prostřednictvím mého eBooku jsem se rozhodla s vámi sdílet návody, postřehy z mého života i moudrosti našich babiček, na které jsme zapomněli, a které vám umožní do každodenního života vrátit jednoduchost a lehkost. Vytvořila jsem jednoduchý a osvědčený systém změn, který vás provede krůček po krůčku k vytvoření vašeho světa dle zásad udržitelnosti a v souladu s přírodou, tak, aby vám do něj proudila radost a hojnost.